Petr Hubáček, foto: Peter Vašák Jsou tomu již čtyři roky, co se uskutečnil poslední ročník populární akce zvané Honda fest. Volání po akci ze strany účastníků předchozích ročníků nebylo možné přeslechnout - několikadenní událost, která navázala na dnes již legendární Enduro Tour, se stala prakticky svátkem pro ty, kteří se v sedle jednostopých vozidel s křídlem na nádrži prohání vlastmi českými a slovenskými, a mají rádi společnost podobně naladěných přátel.

Chybové hlášení

Honda fest je akcí, která je otevřená všem majitelům motocyklů Honda a to bez rozdílu stylu či kubatury motocyklu. Není proto divu, že po příjezdu nalezneme v řadě zaparkovaných motocyklů vedle mohutných Varader, Crosstourerů a Goldwingů zaparkovaný skútr či sportovní šestistovku.

Rozdílní lidé, rozdílné stroje, všichni však v sedlech Hond a těšící se na příjemně strávené tři dny s vyjížďkami a zajímavým doprovodným programem. Základnou a výchozím bodem letošního Honda Festu se stal hotel Červenohorské sedlo, který se nachází v nádherné oblasti Jeseníků a odkud byly naplánovány všechny vyjížďky. Ačkoli nám čtvrteční počasí nepřeje a ráno je chladné a sychravé, nemůže nám trocha přírodní nepohody pokazit dobrou náladu a radost z projížďky. Stačí se obalit pláštěnkami do deště, prásknout do koní a vychutnat si první spleť zatáček mezi Bělou a Jeseníkem.

Za sucha se tento úsek dá jet více než svižným tempem, nicméně drobné kapky na předním plexi štítu nabádají k opatrnosti a tak většina účastníků festivalu absolvuje tento k rychlé jízdě svádící úsek s jistou rezervou. Nejedeme tu naposledy, a za lepšího počasí se tu později řada z nás vyřádí až dost Na první vyjížďce, jejíž celková délka čítá km, je řada zajímavých míst, na kterých se vyplatí zastavit - mezi nimi za zhlédnutí stojí Jeskyně na pomezí, Zlatorudné mlýny či rozhledna na Biskupské kupě.

Kdo chce, zastaví a pořídí pár fotek, kdo nechce, pokračuje svým tempem v jízdě. Značně provlhlí dorážíme po absolvovaných dvou stech kilometrech do hotelu a těšíme se na horkou sprchu a kapku něčeho ostřejšího na zahřátí.

Po večeři následuje seznámení s trasou na druhý den, debata nad pivkem a volný program za doprovodu reprodukované hudby. Všude vládne přátelské atmosféra, když si jednotlivý účastníci festivalu sdělují zážitky z uplynulého dne. Tak tohle ráno je o poznání hezčí. Sluncem prolité parkoviště, natěšení lidé pobíhající kolem motocyklů a příjemných km před námi. Již po prvních ujetých třiceti kilometrech následuje příjemná zastávka na Pradědu odkud je z necelých patnácti set metrů nad mořem nádherný výhled do všech světových stran.

Po Pradědu následuje zastávka na vodní nádrži Slezská Harta a milovníci starých památek si mohou odskočit prohlédnout a vyfotit starý kostel, který se hrdě tyčí ve Vítkově či později prohlédnout hrad Sovinec.

Pochvalu si zaslouží zdejší silnice, které svou kvalitou povrchu mohou v mnoha místech směle konkurovat závodnímu okruhu a díky četným zatáčkám umožňují maximální vyžití v na dvou kolech. Protože zájem je opravdu veliký, jezdí se prakticky nonstop a to až a do večera, na který je přichystán program v podobě barmanské show a rockové kapely, která udržuje zábavu až do pozdních hodin. Předpověď počasí hlásila teploty šplhající ke třicítce a nelhala! Termoprádlo z moiry má tedy odzvoněno; rychle vlétnout do kombinézy, natočit VFRF a společně s bandou přátel směle do poslední, km dlouhé etapy.

Rozpálená silnice je takovým lákadlem, že vynecháváme doporučenou návštěvu hradu Tatenice či zříceniny Potštejn, a spíše si užíváme několik rychlých úseků protkaných množstvím zatáček, kde se můžeme po motorkářsku vyřádit. Zejména silnice vedoucí z Rokytnice je lahůdkou pro ty, kteří chtějí trochu obrousit krajní hranu svých pneumatik a tak to pokračuje celou cestu až zpět do hotelu.

SonGokussj | Recenze |

Sobotní vyjížďka by se dala označit za opravdovou perlu letošního festivalu a zanechala ve všech zúčastněných po dni plném zážitků doznívající vlnu adrenalinu a příjemnou únavu. I v tento den si nedočkavci mohou ozkoušet po příjezdu do hotelu nové modely a tak se nad Červenohorským sedlem ozývá vrnění motorů rozdílných kubatur a tu a tam zvuk broušené stupačky.

O večerní zábavu se postará parta šviháků, kteří nám na přilehlém parkovišti předvedli ohnivou show a poté je nahradí DJ vlnou tanečních hitů současnosti. Celý večer je prosycen smíchem skvěle bavících se lidi, kteří si užívají poslední společné chvilky, než se následující den vydají v sedle svých strojů k domovu.

Nedělní ráno nás zastihne drobet unavené po bujaré předchozí noci, ale dříve než dáme Červenohorskému sedlu sbohem; shodneme se společně na jednom - příští rok na viděnou na dalším ročníku! Newsletter Připravujeme.

Už podruhé jsme se společně vydaly na cyklovíkend do Krkonošského Strážného. Společně jsme zdolaly nejeden Krkonošský kopec a okusily i rychle se měnící horské počasí.

Svaz dechových orchestrů ČR - Info z orchestrů

Jaro bylo ale příznivější než loňský podzim. Páteční večer plný jídla a seznamování V pátek jsme se některé auty a některé vlakem dopravily do malebného Strážného v Krkonošských kopcích. Po příjezdu jsme se seznámily a společně povečeřely v blízké restauraci. Nabíraly jsme síly na další den, kdy mnohé z nás čekalo to největší převýšení, které kdy v životě zdolaly. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsme se trošku nebály toho, co nás druhý den čeká. Sobotní pochmurné počasí a motivace Naše sobotní ráno začalo jógou a pořádným protažením před vyjížďkou.

Otestovaly jsme cyklotrasy pro silničku v Jeseníkách! Cyklovíkend v Jeseníkách už se pomalu blíží, a tak jsme se vypravily napřed, abychom otestovaly trasy vhodné pro naše silničky. A jak nám to šlo? To se dozvíš z našich zápisků, ze kterých jsme poskládaly tento článek. Páteční výjezd Cyklistické outfity jsme na sebe hodily rovnou po příjezdu do penzionu Kolovna v Hynčicích pod Sušinou. Neodolaly jsme ale předtím místnímu makovému koláči s kávou, abychom doplnily energii na kolo.

Plné motivace jsme se vydaly s naloženými koly směrem k malebné vesničce Malá Morava. Bylo už dost hodin na to, abychom si hrály na hrdinky a pokoušely se trasu objet celou, a ani počasí…. Krátce po návratu z tehdy nejdelšího závodu horských kol na světě, mil přes Ameriku, mi to nedalo a poslala jsem životopis. Jak jsi se k tomu dostala? Byla jsi první ženou — kurýrkou na kole v Praze nebo jezdí holek víc? Nebyla jsem první Messengerkou. Ale když jsem začala, tak jsem byla v terénu jediná.

Zamezení přístupu na server |

Trvalo to asi rok a teď je nás tuším pět. Práce messengera mi vždy přišla fascinující, ale bála jsem se, že holka nebude akceptovatelná a nepřijmou mě. Číst dále.