Litoměřicko je pro svou úrodnou polohu známé také jako Zahrada Čech. Celková rozloha města činí celkem 17,99 km², ve městě žije přibližně 23 tisíc [1] obyvatel, ovšem spolu se sousedními městy Terezín , Bohušovice nad Ohří a Lovosice , které na Litoměřice téměř navazují, tvoří aglomeraci se skoro 40 tisíci obyvateli. Královským městem se staly v rozmezí let a Historické jádro města je již od roku městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí.

Ve městě sídlí biskupství litoměřické diecéze. Město si brzy po svém založení vydobylo čelné postavení v severozápadní části Čech nejen díky královskému statutu a četným privilegiím, kterým se městu postupem času dostalo, ale především díky své poloze.

Chráněná poloha ze severu i západu Českým středohořím, splavné Labe a úrodný kraj se stalo základním předpokladem k bohatství a rozvoji města.

Litoměřice se již ve středověku staly významným správním a náboženským centrem Čech. To, co bylo po celou dobu výhodou města, tj.

Litoměřické fórum • Zobrazit téma - Volba pro Litoměřice

Absence vhodných pozemků pro stavbu průmyslových areálů bránila dalšímu rozvoji Litoměřic a umožnila vzestup a pozdější dominanci průmyslového Ústí nad Labem. O co však město nepřišlo, je jeho malebnost, atmosféra a historické památky. Litoměřice náleží mezi nejstarší česká města. Vznik města ale předcházela existence raně středověkého přemyslovského správního hradu a jeho aglomerace. Toto hradiště se nalézalo na Dómském pahorku jihovýchodně od jádra středověkého města.

Bylo rozděleno na vlastní hrad a předhradí, jehož část byla kolem roku vyhrazena pro kapitulu při kostele sv. Štěpána v místě, kde se nyní nachází barokní katedrála sv. Vznik tohoto královského města spadá mezi roky a nelze zpřesnit.

V letech — se ve městě nacházel křižovnický klášter. Královské město si od Důkazem je množství práv a privilegií, jimiž je různí čeští panovníci, včetně Karla IV. Nejzávažnější bylo právo skladu a právo mílové , jimiž se mohlo pyšnit opravdu jen málo českých měst. Právo skladu znamenalo, že každý obchodník, který plul po Labi např. Teprve potom mohl ve své cestě pokračovat.

Stávalo se velmi často, že tak jeho cesta v Litoměřicích skončila. V oněch dobách Litoměřice byly jedním z nejdůležitějších říčních přístavů na Labi. Právo mílové měla na severu Čech pouze tři města, mimo Litoměřic ještě Žatec a Most. V okruhu jedné české míle nesměla být provozována výdělečná činnost řemeslo , hospoda apod. Velikost české míle kolísala, mívala až 10,5 kilometrů. V roce se město stalo centrem nově zřízené litoměřické diecéze.

Převážně české Litoměřice zažily po porážce stavovského povstání příliv německého etnika, v menší míře také italského. Přesto byla čeština stále hlavním jazykem, a to až do tereziánských a josefínských reforem od roku pronikla němčina do městských knih, od roku byla němčina vyučovacím jazykem městské školy. Karel Hynek Mácha přišel do Litoměřic v druhé polovině září , aby si zajistil na doporučení přítele Aloise Pravoslava Trojana místo advokátního koncipienta u advokáta Josefa Filipa Durase.

Na toto místo nastoupil Bydlel v pronájmu v domě čp. V domě byla kromě obuvnického krámu vinárna.

Litoměřice – Wikipedie

Máchův byt byl v prvním patře a skládal se z předsíně a dvou pokojíků. V Litoměřicích kolem Nemoc se vrátila na začátku listopadu, 5. Pohřben byl v Litoměřicích 8. Pohřbu se účastnil básníkův bratr Michal Mácha. Pamětní deska byla během protičeské manifestace Znovu byla na dům umístěna až v roce a v témže roce byla vedle litoměřického divadla odhalena socha Karla Hynka Máchy od sochaře Václava Blažka.

V roce po německém záboru československého pohraničí byly deska i socha opět odstraněny. Na začátku října byly díky tehdejšímu guvernérovi Národní banky Karlu Englišovi Máchovy ostatky hrobníkem Hansem Knoblochem v Litoměřicích exhumovány a převezeny do Prahy. Máchův pomník na hřbitově byl rozebrán československými vojáky ustupujícími ze záboru a rovněž převezen do Prahy.

Po vyhlášení československé nezávislosti se Litoměřice připojily k nově vzniklému státnímu útvaru Německé Čechy. Litoměřice byly posledním městem Deutschböhmen , které se vzdalo invazním československým armádám až Do konce druhé světové války převažovalo taktéž především obyvatelstvo německé národnosti. Po Mnichovu proto nespadaly pod Protektorát Čechy a Morava , ale patřily do Sudet , které byly přičleněny k Hitlerově Velkoněmecké říši. Převážná část dnešního českého obyvatelstva se do města přistěhovala, podobně jako jinam do Sudet, až po poválečném vysídlení obyvatelstva německé národnosti.

Blízký vrch Radobýl je mimo jiné také proslulý tím, že z něj prý vůbec naposledy utíkal český básník Karel Hynek Mácha , když spatřil hořící stodoly v Litoměřicích. Poté smrtelně onemocněl. Mylně se uvádí, že během druhé světové války , byla pod jeho povrchem nacisty vybudována rozsáhlá podzemní továrna Richard [4] není tomu tak. Radobýl je vyvřelý čedičový suk a podobná stavba by zde nebyla možná. Podzemní továrnu Richard budovali nacisté v zabraném hlubinném vápencovém dole pod nedalekým vrchem Bídnice.

Pro účely výstavby podzemní továrny Richard nacisté v Litoměřicích zřídili největší koncentrační tábor na území dnešní České republiky s krematoriem. Továrnu, jež měla stejně jako důl tři části Richard I. Richard II. Zajímavostí je, že koncentrační tábor nebyl osvobozen sovětskými vojsky jako Litoměřice ale, že jej velitel tábora již ráno 5. Osvobození vězni bohužel zanesli do přilehlých Litoměřic nákazu tyfu, který v táboře řádil.

Po konci druhé světové války Mezi ustupujícími německými vojáky panovalo mylné přesvědčení, že levobřežní území Labe je obsazeno Američany. To byla pravda, ale o Km západně po proudu řeky Labe.

Bombardování most nepoškodilo, bylo však poničeno přibližně 10 domů v Dlouhé ulici a v okolí kina Beseda momentálně posilovna. Bomby zničily také budovu gymnázia v Jezuitské ulici, na kterém učil češtinu Josef Jungmann v letech připomíná to pamětní deska na domu č. Od roku mělo město status okresního města. Až do roku , kdy byly okresní úřady zrušeny, zde sídlil okresní úřad.

Dnes jsou Litoměřice obcí s rozšířenou působností. Litoměřice bývaly také, spolu s nedalekým Terezínem , významným vojenským městem. Ve městě se nachází hned dvoje velká kasárna. Po roce byla armádou prakticky opuštěna. Pro oba objekty litoměřické obecní zastupitelstvo hledá nové společenské a hospodářské uplatnění. Z novodobých dějin města jistě stojí za zmínku velká katastrofální povodeň v srpnu roku , která výrazně postihla tak jako většinu obcí a měst ležících při řece Labi především celou dolní část města a která zcela znemožnila jinak velmi silný silniční provoz přes řeku, neboť došlo k zaplavení čtvrti Želetice na levém břehu Labe.

V roce se za pomoci Ústeckého kraje podařilo dokončit most Františka Chábery přes řeku Labe , který pomohl vyřešit a zlepšit dopravní situaci ve městě. Město leží na jižním úpatí Českého středohoří na pravém břehu řeky Labe , do něhož se na protější straně Labe od jihu — od blízkého města Terezín — vlévá řeka Ohře. Za doby Rakouska-Uherska bylo město oblíbeným rájem penzistů, protože se zde nachází jedno z nejteplejších klimat v České republice. Na základě toho se na svazích Labe odedávna pěstuje vinná réva.

V blízkosti města se nachází vrch Radobýl , který tvoří přirozenou dominantu města. Podle sčítání zde žilo v 1 domech 16 obyvatel, z nichž bylo 7 žen. Žilo zde 14 římských katolíků, evangelíků, příslušníků Církve československé husitské a židů. Žilo zde 15 římských katolíků, 1 evangelíků, příslušníků Církve československé husitské a židů. Nejstarší židovské osídlení se datuje až do V této době židé žili v dnešní ulici Velká Dominikánská, kde se na místě špitálu sv.

Kříže dříve nacházela středověká synagoga. Středověký židovský hřbitov existoval východně od města na břehu Labe a zanikl v roce V roce byli židé z města vypovězeni a mezi Židovská komunita doznala růstu až od poloviny Během novodobého židovského osídlení stávaly v Litoměřicích postupně synagogy dvě.

První vznikla v roce úpravou obytného domu čp. Druhá pak v roce úpravou židovského spolkového domu ve Vavřinecké ulici. Byla zničena v květnu spojeneckým bombardováním. Z židovských památek se do dnešní doby dochoval židovský hřbitov z roku , který je součástí městského hřbitova u Žernosecké ulice.

Čítá na 50 náhrobních kamenů a jeho součástí je památník obětem holocaustu. Litoměřice se skládají ze 4 místních částí na dvou katastrálních územích :. Litoměřice byly dříve okresním městem , v současnosti jsou obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Litoměřice ale stále existuje a skládá se ze obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností ze 40 obcí.

Město a jeho okolí je též velmi známé jakožto významné zemědělské centrum. Obec Lukavec německy Lukawetz se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v ní obyvatel.

Ves Lukavec leží na levém břehu řeky Labe, téměř na úpatí Českého středohoří. Nejbližší vrcholy v okolí jsou Lovoš metrů a Radobýl m. Na jihozápadní straně obce se táhne osamělé čedičové návrší dosahující nejvýše vrcholem Kohoutem metrů, lidově se mu tedy říká Humberk — od německého Hahn, na mapě jako Humenský vrch.

Lukavcem protéká potok Modla, levostranný přítok Labe dříve též nazývaný Hostinná. Pramení v nadmořské výšce m západně od vsi Lhota v Českém středohoří nad městečkem Třebenice. Od Lukavce se vrací velkým obloukem k Lovosicím, kde se vlévá do Labe.

Na potoce Modla bylo v minulosti postaveno šestnáct mlýnů, jenom na tzv. Nejvýznamnějším byl Lucký mlýn, který se dochoval až dodnes a jehož majitelem byl od roku rod Šašků, který ho vlastní do současnosti. Důkazem toho je kronika rodu, která se dědila z generace na generaci. Poslední z mlýnů byly vyřazeny z provozu po roce a od té doby slouží jiným účelům. Název vsi byl odvozen od množství luk, které se rozprostíraly a jejich zbytky dosud rozprostírají kolem obce.

Český živel se v Lukavci udržel po celou dobu historie obce. Názvy zdejších katastrů, vesměs českých, jsou toho dokladem, např. První písemná zmínka o Lukavci je uvedena v darovací listině Spytihněva II. Osídlení obce Lukavce je ale mnohem starší, což dokazují četné archeologické vykopávky, například nález pokladu 40 bronzových hřiven z období doby bronzové — let před Kr.

Prvotní známé osídlení lukaveckého katastru na březích potoka Modly je archeology položeno do období kolem 5. Místo bylo posléze opuštěno a další nálezy pocházejí až ze slovanského období v osmém století. V letech — zde byly při stavbě silnice z Lovosic na Lukavec objeveny čtyři žárové hroby. Při dalších vykopávkách byla nalezena lebka se železnými obručemi dřevěného vědérka a také hliněná nádobka s vlnovkou a jiné předměty. Starší dějiny Část Lukavce patřila od počátku litoměřické kapitule a část od roku Janu z Vartemberka, držiteli Děčína a Střekova, který podstoupil své zboží Ješkovi z Vchynic, za což dostal mimo jiné i půl vsi Lukavce.

Pozdější majitelé Kaplířové ze Sulevic sami rozdělili svůj díl na část košťálovskou a část čížkovickou. Poslední měštěnín a první vladyka byl Valentin Kuneš, který byl roku zároveň s Mikulášem Táborem povýšen do vladyckého stavu a začal se psát Kuneš z Lukavce. Od krále Vladislava dostal erb s jednorožcem. Valentin zemřel v pondělí po sv.

Duchu roku , a je pohřben v litoměřickém kostele Všech svatých. I přes spory s městem si Kunešové zachovali úzké vztahy k Litoměřicím a byli pohřbíváni v tamním děkanském městském kostele.

Další Kunešové drželi mimo části Lukavce i Cítoliby u Loun, kde se stal zakladatelem místní tvrze Prokop Kuneš z Lukavce a vlastnili i další vsi. Kunešové sídlili rovněž na renesanční tvrzi, kterou si ve své části Lukavce vystavěl nejpozději kolem roku Mikuláš před tím zde byl pouze poplužní dvůr. Po jeho smrti si někdy kolem roku rozdělilo rodinný majetek jeho šest synů, Jan, Václav, Albert, Jiří, Adam a Oldřich, kteří ještě roku koupili Chlumčany a Vlčí.

Všechny jejich díly nejsou známy. Zejména se neví, kdo dostal Lukavec, později ho ale držel Albrecht také Albert Kuneš, kterému patřila i blízká ves Boreč.

Albertův bratr Adam záhy zemřel a zůstala po něm vdova Eliška Oplová z Velikého Feltnu, kterou roku Albert opatřil tak, že jí nechal zapsat kop grošů na Borči a Lukavci. Část vsi patřící kapitule byla spravována spolu se Starým Týnem, jenž od počátku V roce ji koupil od direktorů Kašpar Kaplíř ze Sulevic, který pak byl A tak kapitula získala svůj majetek nazpět. Lukavecká tvrz byla v prvních letech třicetileté války opuštěna a zcela zpustla již ve Naposledy se připomíná ještě roku v kopiáři města Litoměřic.

Dále osudy této části vsi s tvrzí splývají s osudy Borče — v roce byla i s Borčí připojena k Lovosicím. Lukavec byl tedy rozdělen do tří panství kapitula, Lovosice, Litoměřice. Jeden z dílů Lukavce jako konfiskát v roce koupil Adam z Valdštejna a od té doby tato část vsi patřila k Lovosicím.

Další díl koupilo město Litoměřice v roce od svobodného pána hraběte Václava Chotka za 17 tisíc zlatých a drželo ji až do roku Tato část vsi byla připojena ke keblickému dvoru. Dne Po jejich odchodu nebylo v Lukavci jediného domu celého a Lukavec a Sulejovice zůstaly liduprázdné.

Na dovršení celé zkázy přišla do Lukavce roku morová nákaza. Moru podlehlo takové množství obyvatel, že hřbitov je nemohl pojmout a tak byli pochováváni na poli za vsí u čížkovické cesty. Na paměť morové epidemie zde byla postavena socha sv. Do roku bylo pohřebiště označeno pískovcovým kamenem na kterém stával kříž. Zanedlouho poté, v roce , vypukla v Lukavci podle starých zápisů horečnatá epidemie, které padlo za oběť také velké množství obyvatel.

Bitva trvala pouze sedm hodin, ale nikdo netušil, že rozpoutala válku, která bude trvat dalších sedm let. Na obou stranách padlo na šest tisíc vojáků a asi tři tisíce koní, kteří většinou byli pohřbíváni u Lukavce. Dodnes se tomu místu říká Koňská díra. Bitva vstoupila do dějin jako první střetnutí sedmileté války, která se posléze rozšířila do celé Evropy. Přímo vsi Lukavce se týkaly i některé další události sedmileté války z roku Na svátek svaté Máří Magdalény V roce se také připomíná blízko Lukavce šibenice, která stála na poli, kde se dodnes říká Na Johance také se mu říkalo Šibeniční.

V roce Marie Terezie odňala nižší vrchnosti hrdelní právo, tedy i Lovosicím; pak už je měly jen soudy v Litoměřicích a Ústí nad Labem. Posledním oběšeným na šibenici u Lukavce, byl U šibenice stávala také barokní socha svaté Barbory od Bartoloměje Edera z roku datováno na podstavci , která byla v roce na náklad Josefa Krna, majitele hotelu U Dráhy, renovována a v roce přemístěna do lapidária za kostel svatého Václava do Lovosic.

Jelikož Lukavec v té době spadal pod farní správu do Čížkovic, až do Matriky Čízkovic, Lukavce i všech již zmiňovaných obcí jsou datovány od roku , kdy je založil Matyáš Josef Resarcitor, administrátor a později od roku i farář v Čížkovicích.

Čížkovice poddanství kláštera sv. Jiří v Praze ve 24 domech duší Siřejovice poddanství kláštera sv. Jiří v Praze v 21 domech duší Želechovice poddanství hraběte Clary v Teplicích v 6 domech 83 duší Radostice poddanství Lovosic a barona Renského v Borči ve 12 domech 85 duší Keblice poddanství města Litoměřic v 37 domech duší Lukavec poddanství markraběte Bádenského a kapitoly děkanství Litoměřice v 25 domech duší Vrbičany poddanství slečny Kressl v 16 domech 89 dušíV roce měl Lukavec 32 domů a v roce už 40 domů.

Na počátku V roce měl Lukavec obyvatel a 62 domů, v roce již obyvatel a 67 domů a v roce dokonce obyvatel a 84 domů nejvíce domů měl Lukavec v roce , a to domů. Císař Josef II. Lze se domnívat, že od tohoto roku se také v Lukavci skončilo s pohřbíváním na starém hřbitově ve vesnici a byl založen nový hřbitov v úvozové cestě směrem na Siřejovice, který se používá dodnes.

Kvůli císařskému nařízení probíhalo v okolí dosti razantním způsobem rušení i dalších hřbitovů, které stály v obcích. Tak také v roce byl zrušen hřbitov u kostela Všech svatých v Litoměřicích, a když byl kostel opravován v roce , tak zbývající náhrobky, které nebyly použity jako stavební materiál, byly otočeny a použity do podlahy kostela.

O významných osobnostech odpočívajících na městském hřbitově vychází kniha - Litoměřický deník

Ve druhé polovině Jednoduchá patrová budova má v hlavní ose ozdobný vstupní portál, po stranách na něj navazují postranní křídla s vikýřovými okny v mansardové střeše. V roce byl zámek připojen k lovosickému schwarzenberskému panství, jehož součástí byl až do první pozemkové reformy. V roce byla v Lukavci založena škola. Byla to malá přízemní budova, patro bylo přistavěno až v roce Škola byla s vyučovací řečí německou a měla dvě třídy.

Ke konci roku zasáhla Lukavec velká povodeň a poničila 21 domů.

Rekonstrukce Tyršova mostu přes Labe v Litoměřicích

Od Svěcení kaple proběhlo Farář Jan Evangelista Kořínek z Čížkovic tu měl poslední bohoslužbu První republika Po roce získala Lukavecký zámeček akciová společnost, cukrovar v Krásném Březnu. Ale již v polovině dvacátých let koupil zámeček v Lukavci JUDr.

Sterneck-Dohalský, který dal zámek v letech — opravit. Po roce bylo jeho jmění konfiskováno a stalo se součástí lovosického státního statku. Po roce byl vrácen v restituci paní Dagmar Fredové-Lewinové, která se do Lukavce v roce vrátila jako jediná z koncentračního tábora a žila střídavě v Kanadě a v Praze.

Správcem školy byl na svou žádost do Lukavce ustanoven Oldřich Stuchlík z Všestar z hradeckého okresu. Ve škole tehdy bylo 44 dětí, druhá třída byla otevřena v roce Jedna třída byla umístěna v německé škole a druhá v domku najatém od velkostatku. V roce byla zřízena i česká mateřská škola. Ještě v roce se nacházely na Kohoutu vinice o rozloze 1,34 hektaru. Hlavní hospodářské plodiny byly cukrovka, obilí, víno a ovoce.

Sčítání v roce Lukavec tehdy měl lidí z toho české národnosti, německé národnosti a 1 jiné národnosti.